Pátek 2.8.2024: 29,  vítr západní, až skoro vichr. Nakonec jen Trenérka a já. Mercedes má prý rýmu a kašel a bál se, aby nebyl barevný. Marťas zase měl v práci dožínky, tak odpoledne strávil u kotle s vepřovými specialitami. Už před jízdou jsem psal, vítr bude, chvilku proti, pak do zad, pak z boku, pak proti, pak do zad a potom už budeme doma. A taky jo. Na křižovatku u vodárny proti, na Rakšické nádraží, vlastně až na křižovatku pod Leskoun do zad (krásně se jelo), směr Miroslav proti, tam nás ale částečně kryla kukuřice. A z Hostěradic až na Petrovickou křižovatku i celý kopec proti, a do Petrovic a domů do zad. A že ten vítr teda byl. Taky v cíli bylo najednou jen 23 (z 29) a měl jsem studený kolena, Trenérka ramena(říkala).. Po křižovatku pod Leskounem jsem jel většinou první, z kopce jsem nešlápl, abych Trenérce moc neujel, stejně se to samo po větru rozjelo až na 66,6 km/hod. Pak proti větru jela vpředu Trenérka a já se schovával, jak jsem jen mohl, no ale Marťas to teda není. V kopci před MIroslaví už mi frnkla, v druhém taky, ale strach z křižovatky v Miroslavi zapracoval a už jsem jel zase první. Až na kopec před Hostěradicemi, tam jsem ji pustil před sebe, abych jí neujel. Silnička je silnička. Váha je váha. Hostěradičák proti větru, tam mi odjela, ale jel jsem si svou tepovku, před odbočkou na Petrůvky jsem ji dojel a pak jsme společně došlapali do cíle. První letošní D. Jak pak ostatní záviděli, Mercedes dokonce tak, že po třetím pivu zapomněl na rýmu a chtěl jet zase v pondělí. No, před Náměští tůdle nůdle. 🙂