Pondělí 6.5.2024: Domlouváme čas a etapu, cca po 19té má přijít chcanec. Všechno jinak, bouřka, velekapky, hromy, blesky, všechno přišlo už po 17té hodině. Já jsem uvázl ve skleníku, Trenérka v autě před domem. Ale 17:30 bylo po dešti, spadlo asi 9mm a tak jsme se domluvili na 19 hodinu na KK. A stálo to za to. Sice se ochladilo z dusna na 18 stupňů, Mercedes to vzal v letním oblečení. Tak jsme vyrazili. Silnice tedy ještě mokré, tak jsme se navzájem ohazovali, nejvíce tedy Trenérka, protože jí Charlie sežral kus zadního blatníku. Nám vyráběla rychlý pruh zepředu a sama sobě zezadu. Mercedes do toho docela šlápl, tak jsme byli coby dup u mostku ve Vémyslicích. Jak na něj Mercedes vjel, lehčí smyk, projel, Trenérka raději zastavila a vzala to formou dětského odrážedla. Já s Marťasem jsme kola raději převedli. Poté překvapení v Rybníkách, překopaná silnice, tak otočka a kolem školy. U rybníka už lezli šneci, tak jsme si zakličkovali. Při výjezdu si vzala Trenérka příklad z Óni a kaluže přejížděla jako žabička. Pak už jsme jeli ve stále se zvyšujícím tempu, až jsem si v Davidovce řekl, to by bylo, abych nevylezl do páté zóny. Vylezl(obr.2). Průměrná rychlost v těchto podmínkách je skvělá. Nakonec jsme byli rádi, že jsme vyjeli.

P.S. Jak se Marťas brodil s kolem ze dvora na silnici, tak nabral tolik hlíny, že bychom pak do té smetené hromádky mohli zasázet aspoň jedno štěstí (pro neznalé bramboru).